Hornnblende
Grossular-Amphibole-Group
Amfibol je klíčovou institucí obvykle tmavě zbarveného, inosilikátu minerály, tvořící hranolové nebo jehličkovité krystaly, složené z dvouřetězcových tetraedrů SiO4, spojených ve vrcholech a normálně obsahujících ionty železo a/nebo hořčíku v jejich systémech. Amfiboly mohou být nezkušené, černé, bezbarvé, bílé, žluté, modré nebo hnědé. Mezinárodní mineralogická asociace v současnosti klasifikuje amfiboly jako minerální superskupinu, uvnitř které mohou být podniky a několik podskupin.
Minerály amfibolové skupiny krystalizují v ortorombických, monoklinických a triklinických systémech, ale krystaly různých druhů jsou si v mnoha ohledech velmi podobné. Chemicky tvoří skupinu paralelní k pyroxen skupiny, což jsou silikáty s vápníkem, hořčíkem a železem jako důležitými zásadami a také s mangan a alkálie. Amfiboly však obsahují hydroxyl. Určité molekuly, které jsou přítomny v některých odrůdách, obsahují hliník a trojmocného železa. Amfiboly a pyroxeny se navzájem velmi podobají a vyznačují se štěpením. Prizmatický úhel štěpení amfibolů je asi 56° a 124°, zatímco úhel štěpení pyroxenu je asi 87° a 93°.
Obsah
Původ a výskyt amfibolů
Amfiboly, které vykazují širokou škálu možných substitucí kationtů, krystalizují jak v magmatických, tak i metamorfované horniny se širokou škálou objemových chemických složení. Kvůli jejich relativní nestabilitě vůči chemikáliím zvětrávání na zemském povrchu tvoří amfiboly ve většině pouze menší složku sedimentární horniny.
Druhy amfibolů
Amfibolová skupina
- Antofylit – (Mg,Fe)7Si8O22(OH)2
- Řada Cummingtonite
- Cummingtonite – Fe2Mg5Si8O22(OH)2
- Grunerit – Fe7Si8O22(OH)2
Tremolit série
- Tremolit – Ca2Mg5Si8O22(OH)2
- Actinolite – Ca2(Mg,Fe)5Si8O22(OH)2
- Hornnblende – (Ca,Na)2–3(Mg,Fe,Al)5Si6(Al,Si)2O22(OH)2
Skupina amfibolů sodných
- Glaukofan – Na2Mg3Al2Si8O22(OH)2
- Riebeckit (azbest) – Na2FeII3FeIII2Si8O22(OH)2
- Arfvedsonit – Na3(Fe,Mg)4FeSi8O22(OH)2
Fyzikální vlastnosti pro Hornnblende
| Chemická klasifikace | silikátové |
| Barva | Obvykle černá, tmavě zelená, tmavě hnědá |
| Proužek | Bílý, bezbarvý – (křehký, místo pruhu často zanechává zbytky štěpení) |
| Lesk | Skelný |
| Diafanita | Průhledné až téměř neprůhledné |
| Výstřih | Dva směry protínající se v úhlu 124 a 56 stupňů |
| Tvrdost Mohs | 5 6 na |
| Specifická gravitace | 2.9 až 3.5 (liší se v závislosti na složení) |
| Diagnostické vlastnosti | Dekolt, barva, protáhlý habit |
| Chemické složení | (Ca, Na)2-3(Mg,Fe,Al)5(Al,Si)8O22(OH,F)2 |
| Krystalový systém | Monoklinika |
| použití | Velmi malé průmyslové využití |
Fyzikální vlastnosti glaukofanu
| Barva | Šedá až levandulově modrá. |
| Proužek | Světle šedá až modrošedá. |
| Lesk | Skelný |
| Výstřih | Dobré na [110] a na [001] |
| Diafanita | Průsvitný |
| Tvrdost Mohs | 5 – 6 na Mohsově stupnici |
| Diagnostické vlastnosti | Odlišuje se od ostatních amfibolů výraznou modrou barvou v ručním vzorku. Od ostatních amfibolů se odlišuje modrý pleochroismus v tenkém řezu/zrnu. Glaukofan má délku pomalou, riebeckitovou délku rychle. Nejtmavší, když je osa c rovnoběžná se směrem vibrací spodního polarizátoru (modrá turmalín je nejtmavší s osou c kolmou na směr vibrací polarizátoru). U glaukofanu nedochází k žádnému dvojčatění. Glaucophane má také paralelní zánik při pohledu pod křížovými poláry. |
| Krystalový systém | Monoklinika |
| Zlomenina | Křehký – lasturovitý |
| Hustota | 3 - 3.15 |
Optické vlastnosti Hornnblende
|
Vlastnictví
|
Hodnota
|
| Vzorec | (Ca, Na)2-3(Mg, Fe+2,Fe+3,Al)5Si6(Si, Al)2O22(ACH)2 |
| Krystalový systém | Monoklinický, inosilikátový, 2/m |
| Krystalický zvyk | Může být sloupcovitý nebo vláknitý; hrubá až jemnozrnná. |
| Výstřih | {110} dokonalé – protínají se pod úhlem 56 a 124 stupňů. Také rozchody na {100} a {001}. |
| Barva/pleochroismus | Pleochroikum v různých odstínech zelené a hnědé. V PPL se tenká část Hornnblende pohybuje od žlutozelené po tmavě hnědou. Zelené odrůdy mají obvykle X= světle žlutozelenou, Y=zelenou nebo šedozelenou a Z=tmavě zelenou. Hnědé odrůdy mají X=zelenožlutou/hnědou, Y=žlutou až červenohnědou a Z=šedou až tmavě hnědou. |
| Optické znamení | Biaxiální (-) |
| 2V | 52-85° |
| Optická orientace | Y=b Z^c |
| Indexy lomu alfa = beta = gama = delta = | 1.614-1.675 1.618-1.691 1.633-1.701 0.019-0.026 |
| Max dvojlom | 2. až 4. řád s nejvyššími interferencemi barev v tenkém řezu v horním prvním nebo spodním druhém řádu. |
| Prodloužení | Prizmatický krystal, který může být, ale nemusí, protáhlý. Krystaly jsou často šestihranné. |
| Zánik | Symetrické k výstřihům |
| Dispersion | n / a |
| Charakteristická vlastnost | Štěpení na 56 a 124 stupňů, které tvoří výrazný diamant tvar v příčném řezu. Hornnblende se dá snadno zaměnit biotit. Odlišujícími faktory jsou absence vymření ptačích očí a dva odlišné štěpení. Jednoduché twinning je poměrně běžné. Krystalický habitus a štěpnost odlišují rohovinu od tmavě zbarvených pyroxenů. |
Optické vlastnosti glaukofanu
| Barva / Pleochroismus | Levandulově modrá, modrá, tmavě modrá, šedá nebo černá. Výrazný pleochroismus: X= bezbarvý, světle modrý, žlutý; Y= levandulově modrá, modrozelená; Z= modrá, zelenomodrá, fialová |
| Optická extinkce | |
| 2V: | Naměřeno: 10° až 80°, Vypočteno: 62° až 84° |
| hodnoty RI: | nα = 1.606 – 1.637 nβ = 1.615 – 1.650 nγ = 1.627 – 1.655 |
| Optické znamení | Biaxiální (-) |
| Dvojlom | 0.021 = XNUMX |
| Úleva | Středně |
| Rozptyl: | silný |
Použití amfibolu
Minerální rohovec má jen několik využití. Jeho primární použití může být jako vzorek minerálu. Horblende je však nejhojnějším minerálem v hornině známé jako amfibolit který má obrovské množství využití. Je zavalen a používá se pro výstavbu dvouproudových vozovek a jako železniční štěrk. Je zmenšen pro použití jako kámen velikosti. Nejvyšší vynikající kusy jsou redukovány, leštěny a prodávány pod názvem „černá žula“ pro použití jako průchozí budovy, broušené dlaždice, desky a další architektonické využití.
Distribuce
Velmi rozšířené, ale mnohé odkazy na lokality postrádají kvalifikující chemické analýzy. Několik historických lokalit pro dobře krystalizovaný materiál zahrnuje:
- Na Monte Somma a Vesuv, Kampánie, Itálie.
- Z finského Pargasu. V KragerÄo, Arendal a kolem Langesundsfjordu v Norsku.
- V USA z Franklin and Sterling Hill, Ogdensburg, Sussex Co., New Jersey; od Edwards, Pierrepont a Gouverneur, St. Lawrence Co., New York.
- Z Bancroft, Pakenham a Eganville,
- Ontario, Kanada.
- Z Broken Hill, Nový Jižní Wales, Austrálie.
Reference
- Dana, JD (1864). Manuál mineralogie... Wiley.
- Smith.edu. (2019). Geovědy | Smith College. [online] Dostupné na: https://www.smith.edu/academics/geosciences [Přístup 15. března 2019].
