V průběhu historie existovaly různé rané teorie a představy o vývoji hor. Některé z těchto raných teorií zahrnují:
- NeptunismusTato teorie, vyvinutá koncem 18. století Abrahamem Gottlobem Wernerem, předpokládala, že hory a skály vznikly srážením nerostů z pravěkého oceánu. Podle této teorie se věřilo, že se minerály usadily z univerzálního oceánu ve specifickém pořadí, přičemž těžší minerály se srážejí jako první a lehčí jako poslední. Tato teorie byla později zdiskreditována, když se objevily nové důkazy, a byla nahrazena modernějšími myšlenkami.
- Plutonismus: Tato teorie vyvinutá na konci 18. století Jamesem Huttonem navrhla, že hory byly vytvořeny vniknutím roztavené horniny z nitra Země. Podle této teorie byl vznik hor výsledkem sopečné a magmatické činnosti, kdy roztavená hornina (magma) byla vstřikována do zemské kůry a ochlazována, aby vytvořila pevné horninové masy. Tato teorie položila základ pro moderní chápání magmatických procesů a horského stavění.
- Katastrofismus: Tato teorie, popularizovaná Georgesem Cuvierem na konci 18. a na počátku 19. století, předpokládala, že hory byly vytvořeny náhlými a katastrofickými událostmi, jako jsou rozsáhlá zemětřesení nebo záplavy. Podle této teorie byly hory výsledkem prudkých a rychlých procesů, které způsobily zvednutí a deformaci zemské kůry. Tato teorie byla později nahrazena postupnějšími myšlenkami, které zahrnovaly delší časové osy a více postupných procesů.
Erozionismus: Tato teorie, navržená Jean-Baptistem Lamarckem na počátku 19. století, navrhla, že hory byly vytvořeny postupnou erozí a opotřebením horninových materiálů vnějšími silami, jako je voda, vítr a led. Podle této teorie byly hory zpočátku tvořeny jako ploché pláně nebo náhorní plošiny a následně byly vyzdviženy a deformovány tektonickými silami. Tato teorie zdůrazňovala roli eroze a zvětrávání při utváření zemské krajiny.
- Izostáze: Jak již bylo zmíněno v předchozí odpovědi, koncept izostázy, který odkazuje na rovnováhu mezi zemskou litosférou a astenosférou, navrhl George B. Airy v polovině 19. století. Isostasy vysvětlil vertikální pohyby zemské kůry v reakci na změny v rozložení hmoty, včetně budování hor a poklesů.
Toto jsou některé rané teorie o vývoji hor, které v minulosti navrhli geologové a vědci. Je důležité poznamenat, že naše chápání stavby hor a souvisejících procesů se postupem času vyvíjelo s nahromaděním nových důkazů a pokroků v geologických znalostech. Moderní vědecké chápání horského vývoje je založeno na kombinaci empirických pozorování, terénních studií, laboratorních experimentů a teoretických modelů, které jsou nadále zdokonalovány prostřednictvím probíhajícího výzkumu a vědeckého bádání.
.
